Dne 16.11.2019 den, na který do konce svého života nikdy nezapomenu. Bylo 11:30 sobota, když mi zazvonil telefon, kde se ozvala dopravní policie ČR se slovy: "Váš syn měl vážnou dopravní nehodu a byl transportován vrtulníkem na traumatologické oddělení Ústřední vojenské nemocnice v Praze." Od tohoto dne se celé rodině otočil život vzhůru nohama. Jeho diagnóza zní: difúzní axonální poranění mozku. 

​

Tři měsíce Lukáš strávil ve vigilním kóma a prognóza byla nejistá. Svého syna jsem navštěvovala každý den, což bylo psychicky, časově i finančně dost náročné, a proto jsem se 14. ledna 2020 rozhodla Lukáše převézt do oblastní nemocnice Městec Králové, abych mu byla nablízku kdykoli to jen šlo. Na jaře roku 2020 nám návštěvy Lukáše zkomplikovala pandemie viru Covid-19. Nemocnice byly uzavřené a návštěvy zakázány. Veškerá komunikace s Lukášem probíhala online přes Skype, což nebylo vzhledem k jeho zdravotnímu stavu ideální. Když se tato situace opakovala znovu se stejným scénářem na podzim, rozhodla jsem se ze dne na den, že přeruším své zaměstnání a Lukáše si vezmu domů a budu se mu plně věnovat. 

​

V té době měl zavedenou tracheostomickou kanylu, kde bylo potřeba každou chvíli odsávat hleny, aby se nedusil. Měl též zavedený PEG, kde jsem mu podávala potravu a léky přímo do žaludku. Po propuštění z nemocnice Lukáš vážil pouhých 43 kg na svou výšku 186 cm, tzn., že od nehody zhubl 33 kg. Pohled na něj byl žalostný. Během dvou měsíců domácí péče jsem syna naučila kousat a polykat, a díky tomu se zbavil všech hadiček, které měl zavedené. 

 

Péče o Lukáše je velice náročná, jak fyzicky, tak psychicky, protože jsem na něho sama. Rozhodně ale svého rozhodnutí nelituji, naopak jsem ráda, že jsem tak učinila, jelikož domácí péče Lukášovi prospívá. Za dobu, co je doma přibral 30 kg a je na něm vidět, jak mu doma svědčí a rychleji se zotavuje.

​

Na portálu Donio, kde se snažíme vybrat částku, aby pokryla jeho měsíční léčbu v neurorehabilitačním centru, která stojí statisíce za jeden měsíc a bohužel ji pojišťovny nehradí. Také nám nezbývají finanční prostředky na běžné věci jako jsou vitamíny, doplňky stravy, návštěva logopeda, doplatky za pleny atd.. Do budoucna bude Lukáš potřebovat navštěvovat alespoň 2x do roka neurorehabilitační lázně, kde bude intenzivně cvičit. 

 

Věříme, že zázraky se dějí a že to společně zvládneme, a proto všem, kteří chtějí Lukášovi v jeho cestě za svým cílem vrátit se zpět do života pomoci, z celého srdce děkujeme!